Fotogalerie - UJ 2002
Itinerář
Ukončovací jízdy JAWA klubu Praha
Sobota 19. 10. 2002
Start: 10.00 Náměstí barikád, Praha 3 - Žižkov, horní část před budovou základní školy (slepá ulice v horní části náměstí)
Výjezd z Prahy: po trase Ohrada, Jarov, Hrdlořezy, Kbelská, Poděbradská, Černý Most, D11, parkoviště u čerpadla Benzina na 2.km D11. Benzínky jsou k dispozici na Koněvové, Hrdlořezích (Shell).10.30 - 10.45 zastávka na seřazení a čekání na opozdilce. Km 12/12.
1. etapa:Exit 8 Jirny, nájezd na 611, Nehvizdy, za nimi 1 km odbočka vpravo, Vyšehořovice, Vykáň, Černíky, Štolmíř, Český Brod, Zahrady, Truba, Kostelec nad Černými Lesy, nájezd na 333, asi po 2 km odbočka vpravo, Nučice, Uhlířské Janovice, cca 11.45 - 12.00. Pumpy jsou v Nehvizdech, Českém Brodě, Kostelci a Uhlířských Janovicích. Km: 56/68.
2. etapa: dále po 336 Janovická Lhota, Stará Huť, Čestín, Jiřice, Zruč n./S, Buda, Bezděkov, Brzotice, Dolní Kralovice, Hořice, za nimi 2 km zastávka na "dvoupatrovém" dálničním mostě z 1. republiky, cca 12.45 - 13.00. Pumpy jsou ve Zruči a Brzoticích. Km: 53/121.
3. etapa: Vojslavice, Koberovice, Radostín, Humpolec, Pelhřimov, 13.30 - 16.00. Pumpy jsou v Humpolci a Pelhřimově. V Pelhřimově je čas na oběd a prohlídku Muzea Rekordů. Km: 29/150.
4. etapa: výjezd směr Tábor, Leskovice, Proseč, Pošná, Pacov, Hrádek, Velká Chyška, Útěchovice, Vyklantice, Lukavec, Čáslavsko, Jizbice. Příjezd cca v 16.45. Pumpa je v Pacově a Lukavci. Km: 42/192
INFO:Délka výletu Praha (Žižkov) - Jizbice je cca 190 km ve verzi S (sucho) a cca 120 km ve verzi M (mokro), která je zkrácena v úseku Kostelec - Jizbice.
Trasa S je aktuálně projeta, M znám ze svých mnohých výletů, no a stejně to případně bude improvizace zkrácením trasy. Protože se převážně jede po silnicích 2. a 3. třídy tak bacha na mokro (hlavně v lesích posázavských) a zejména na spadané listí a jehličí, setsakra to po něm klouže. Kdo to letos povede se ještě neví (mně se opět moc nechce), prostě to poznáte v sobotu. Prosím všechny účastníky, aby si včas natankovali a neskončili se suchou putnou ještě uvnitř Velké Prahy, jako někteří z nás rok co rok. Myslím si že v klidu natankovat na startu či při přestávce není zase tak velká obtíž (přesto se nás vždy tak deset - dvacet lidí ptá na pumpu, že jsou ouplně "prázdní". Hmmm…co si o tom myslet???) Po cestě (hlavně v její druhé půlce) zrovna moc pump nebude a kanystry s benzínem jakož i cisterny pořadatel nezajišťuje. Počasí zatím dlouhodobě vypadá tak 50 - 50 (fifty - fifty po našem), líp než minulé víkendy asi těžko může být, nicméně jezdit v suchu a teple dovede každej trouba a paďour, že. Tak přeju všem, kteří přijedou a pojedou, pěkný výlet, ať se ve zdraví a pokoji projedou a dojedou.
Za JAWA klub Praha
Jirka Bašný
. 
. 
.
Koncem tejdne rosničkáři zrovna nehýřili ve svých předpovědích optimismem. Čtvrteční Jawáč se nesl v duchu spleenu, neboť venku rytmicky a monotónně bubnovaly dešťové kapky, a rtuť teplosenzoru se chvěla jen kousíček nad nulovým bodem Celsiovy stupnice. Skoro každý člen se neopoměl u mne zastavit s poznámkou, že pevně doufají ve zkrácení a urychlený přesun přímo na místo. Samo, odkejvám jim to, ale v duchu se připravuju na rozdělení pelotonu podle momentální situace. Přeci jen, vím o těch, kdo se trochy vláhy a zimy nezaleknou (sám patřím mezi ně) a ty nechci připravit o jistého druhu zážitek.
Páteční odpoledne se kupodivu projasňuje a s tím stoupá i optimismus v mé duši. Snad jsem tu svoji krasavici nemyl a neleštil nadarmo:-)))))
Sobotní ráno je sice chladné jako v Buzuluku na nádraží, nicméně nahoře se klube punťa z jen lehce oblačné oblohy. Že by nás, motorkářský hmyz, přeci jen měl svatý Petr rád? V půl osmé vyrážím a přes pumpu Shell (kde své milence dopřeji V-Power 95) si to dohrnu na spadaným listím půvabně pokryté náměstí před žižkovskou školou. Je tu jen pár motokářů, mezi nimi poprvé v životní velikosti spatřím tajuplnou brněnskou postavu, opředenou mlhavými chimérami, temnými pověstmi a písněmi prastarých bardů. Jako vždy, skutečnost je střízlivější - docela normální, trochu baňatější chlap na mašině:-))))))))) Poblíž taky objevím Mikeše, dalšího hrdinného Brňáka, který s ranním kuropěním vyrazil na mlhami pokrytou D1, aby se s námi svezl na ukončovačce.
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. . 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. No nic, cirkuluju zvolna se zaplňující ulicí, zdravím se s kámoši a známými, prohodím sem tam pár vět, prostě klasika, atmosféra perfektní, ostatně tak jako vždy. Kupodivu načas přijíždí i pán velkomožný prezidentský, no, dříve tomu tak nebývalo a půlhodina sem, půlhodina tam nehrálo pro špičky Jawáče žádnou roli. Že by se začalo blýskat na lepší časy? Přesně v deset vyleze Honza na jím už mnohokráte ošlapané zábradlí před školou a pronese tradiční krátký informativní proslov.
. 
. 
. 
. 
. Ohrada, Koněvka, Jarov a dál, daří se držet sevřený peloton, po Průmyslové se spustíme dolů do Hloubětína a pak zase nahoru na Čerňák. Naše první zastávka na seřazení a načerpání paliva je netradičně na dálnici, na druhém km D11ky směr Hradec.
. 
. 
. 
. To se ale jaksi nedaří, sotva se trochu rozjedeme po dálnici k nejbližšímu výjezdu, začíná padat voda čím dál víc, a k tomu všemu se přidává i prudký nárazový vítr. U Nehvizd to trochu poleví, za nimi na odbočce na Český Brod však začne boží dopuštění. Jedu dál (koneckonců jsem dobře chráněn i vybaven) a jen ve zpětných zrcátkách pozoruji co se děje v pelotonu za mnou. Chvilku se drží, ale pak začínají jednotliví jezdci zpomalovat a i zastavovat. Hmmm, to je vážné... takže hned při první možné příležitosti stavím ve vesničce Vyšehořovice, kde je jednak čekárna, jednak přístřešek u místního koloniálu. Ostatní se trousí pomalu a s přestávkami, nicméně za deset minut je zde plno tak, jak nikdy místňáci nepoznali a asi již nepoznají. Společně nadáváme na počasí, některé partnerky spílají svým partnerům, zbytek to všechno kolem komentuje se sarkasmem, prostě nuda zde nevládne. Naštěstí, po asi půlhodině déšť i vítr ustává, a na západním obzoru se dokonce objevuje kousek modré oblohy. Studená fronta zřejmě přešla, přinesla však citelné ochlazení, tak o čtuři stupně. Můj teploměr na mašině kolísá kolem stávajících pěti.
. 
. 
. Kostelec nad Černými Lesy použijeme jen jako seřazovací zastávku, jede nás podle hrubého odhadu tak kolem čtyřiceti. Za ním už se jede líp, sice je mokro a sem tam padne kapka, ale listí není zdaleka tolik a dá se jet svižněji. Jakmile se vyhrabeme z lesů na pláň před Uhlířskými Janovicemi, listí zmizí a můžu nasadit obvyklou devadesátku, se ketrou dojedeme až na náměstí v Uhlířských Janovicích, kde je kratší pauza.
. 
. Do Zruče je to 23 km, tedy žádná třeskutá dálka ani v téhle zimě. Jedu přeci jen mírněji, mokré úseky střídají suché zcela nevypočitatelně a byla by škoda se vyválet takhle na podzim. Až po dojezdu se dozvím, že přeci jen zde k jednomu "ištvánu" došlo. Pepa "Varadero" z Brna (kolega z MKF) nezvládl v bohatě horizontálně i vertikálně členěném terénu zatáčku a skončil i se svým Varanem v bahně příkopu. To jej zachránilo, po vyproštění z mazlavého objetí prý nebylo na jezdci ani stroji patrno ani škrábnutí. Jinak tenhle úsek byl jedním z těch krásnějších dnešního dne.
Stavíme ve Zruči nad Sázavou, ale tohle místo si snad ani název město nezaslouží. Není tady ani jedna hospoda, natož hospoda otevřená!!! Herdek, s tímhle jsem nepočítal, nicméně, jak z toho ven?? No, musíme urgentně tam, kde nám nalejou:-)))), jinak by mě dav hladových a prokřehlých motorkářů nejspíše namazal dehtem a zasypal peřím. Na výběr tu jsou Ledeč nad Sázavou nebo Vlašim, obé lehce přes dvacet kilometrů vzdálené. Nakonec vítězí Ledeč díky doporučení Štěpána Salače, že to tam prej zná a jsou tam dvě putyky na náměstí. Dobrá, opouštíme Zruč tímhle směrem.
Cesta do Ledče je mi dostatečně známá z vyjížďky na našem podzimním srazu, je to kvalitní a rychlá silnice prakticky podél želivské údolní nádrže, a netrvá tedy dlouho a sjíždíme táhlým klesáním do Ledče. Už se těším na papú, ale v zrcátkách je patrno že se naše kolona jaksi smrskla na cca dvacku strojů. No, zabloudit nemohl nikdo, nebylo jaksi jak, tak to buďto zůstali někde po cestě nebo uviděli otevřenou hospodu, kterou jsem nezaznamenal.
Útulná, prý vodácká a vyhlášená hospoda na náměstí nás přijme do svých vytopených prostor. Sházíme ze sebe anzug, usadíme se a je nám blaze! Obsluha sice varuje, že jídlo bude trochu déle trvat, to nám však vůbec nevadí, odjezd je deklarován až na půl čtvrtou, a je teprve necelá druhá. Sedíme, lebedíme si v teple, popíjíme co komu libo a vedeme ty motorkářské kecy, kvůli kterým se taky přeci setkáváme. Na závěr máme dobré papů (a netrvalo ani tak dlouho...), u mne je to poslední pečené kachní stehno s dvojím knedlíčkem a zelím. Mňam! Káva vídeň na závěr, platíme a těsně před daným časem razíme na náměstí.
Vidím, že další motorkáři nepřibyli, a co víc, z členů Jawáče tu není ani noha, jenom bývalý člen Žabák (stylově zelený se svojí Ninjou) je tady. Jinak ostatní jsou dílem členi MKF a zbytek jsou kolegové, kteří se nějak o ukončovačce dozvěděli a prokázali mnohem větší výdrž a odolnost než skalní klubisté Jawa klubu:-(((. Ti jsou počítám buďto už v Jizbicích u sklenky, a nebo se tam právě blíží. Jelikož je kupodivu jasně a modrá obloha se klene koldokola (taky je pěkná klandra, inu situace po přechodu studené fronty jako vystřižená z učebnic meteorologie), dohodneme se na kratší variantě vejletu přes avízovaný dvojitý most u Hořic. Pojedeme tam ale jinak než dával itík, kámoš Ranža zná pěknou silničku směrem na Světlou a tak to v první části povede.
Vyjíždíme tedy dále proti proudu Sázavy. Silnička se klikatí, nahoru dolů, skrz malé zapadlé vesničky. Jedeme pohodu, aby zbylo na koukání a taky na případnou reakci, povrch je přeci jen díky podzimu, listí, vlhku a zemědělským pracem k motorkářům nepříliš vstřícný. Pohledy vlevo do sázavského údolí to však více než vynahrazují, podzimní prozářené pestrobarevné lesy, nad nimi modrá obloha, skor kýč... Paráda je to taková, že ani člověku není zima, nemyslím na ni a tak prostě není:-)))
Asi po patnácti kilometrech zahneme prudce vpravo a opustíme údolí Sázavy tak, abychom se dostali k Želivce. Uzounká silnička se motá jako opilá, ale jede se pořád fajně. Dlouhým klesáním hlubokými lesy se dostaneme až na hlavní do Humpolce. Zde se opět ujmu vedení a zahnu k němu, abychom na další odbočce mohli zahnout v Koberovicích vpravo a několika kilometry podél dálnice dojeli až pod inkriminovaný most, kde zastavíme na jeho nepoužívané polovině.
. 
. 
. Poslední etapa vede liduprázdnou zapadlou silničkou prakticky podél dálnice. Po cestě nás chvilkově zasype malé krupobití z osamělého temného mračna, ale to nic nemění na tom, že jinak je cesta i nadále pěkná a půvabná. Naše kolona asi dvaceti mašin je optimální, takže se dá jet parádně. V Čechticích ještě zabočím k pumpě,kde jest dotankováno, a pár lesních kilometrů nás zavede přímo do Jizbic, kde je parkoviště dost plné. Jasně, hodně lidí vytuhlo (nebo vyměklo????) a samo, najdem je kde? No? Chytří už vědí, blbejm napovíme: v lokále! A že tam vodu nepijou je jasný!!!
Večer se nese zcela v duchu dobrých tradic ukončovaček Jawa klubu. Připomene se rok, bouračky, trapasy, ale i úspěchy a společné dovolené, vše se zaleje oficiálními přípitky irskou whiskou. Trochu stínu na veselí způsobí Martin Wild, který si nešťastně opět zlomil nohu, kterou si rok léčil po hrozivé bouračce a teprve nedávno mu byly sundány ortopedické výztuhy. Takře, Benešov špitál, chirurgie, repozice, sádra a zpět....
Chmury však rázem rozežene dvojice postarších, ale vynikajících muzikantů, která si říká Alabama City. Pánové umí a jsou ještě vtipní, což se nevidí často. No a tak jde zábava až do hluboké noci či časného rána, říkejme tomu jak chceme...
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. 
. A tak dopadla letošní ukončovačka. Já sám budu jezdit dotud, dokud to nános soli na silnicích neznemožní, no a pak zase až súl sleze. Abychom se všichni takhle po roce opět v pohodě setkali si přeje
. 
| Žádné události |
